Vážený pane ministře Výborný,
v blízké době budete rozhodovat o nové podobě vyhlášky o rybářství. V ní se bude řešit i osud nástražních rybek – tedy, zda bude stále povolen rybolov na živou nástražní rybu. Do diskuze o této problematice bychom rádi přispěli odborným pohledem a rádi uvedli na pravou míru odůvodnění, jímž Ministerstvo zemědělství odmítlo zrušit lov na živou nástražní rybu.
Ministerstvo zemědělství ve svém vypořádání připomínek MMR v meziresortním připomínkovém řízení argumentuje, že: „Ryby tedy nemají dostatečně vyvinutý mozek, aby byly schopny si uvědomovat bolest, a nedisponují ani žádným jiným typem vědomí. (…) Proto ryba nemá nervovou schopnost pocítit nebo prožít bolest.“ Takový závěr však naprosto neodpovídá vědeckému poznání. Ve vědecké sféře dnes totiž panuje rozsáhlý konsenzus, že ryby jsou schopny cítit bolest, což dokazuje mnoho vědeckých studií (např.: Brown, 2016; Franks, B., Sebo, J. and Horowitz, A., 2018).
Tvrdit v 21. století zastaralými argumenty století devatenáctého, že „ryba nemá nervovou schopnost pocítit nebo prožít bolest,“ je šokující, když právě nástup vědní disciplíny etologie, tedy nauky o chování zvířat, byl podepřen už v roce 1973 udělením Nobelovy ceny za výzkum složitosti chování ryb a jejich schopností se učit trojlístku excelentních vědců K. von Frischovi, K. Lorenzovi a N. Tinbergenovi. Konečně bychom rádi upozornili, že mj. právě čeští ichtyologové z brněnského pracoviště Akademie věd dosahují světového věhlasu na poli zkoumání komplexního chování ryb.
Zacházet se zvířaty, která cítí bolest, takovým způsobem, že jsou napichována na háčky, je ve 21. století barbarské. Zvlášť když to vůbec není nezbytné. Lov na živou nástražní rybu se totiž používá zejména při sportovním rybolovu, tedy rybolovu sloužícímu k zábavě. Z etologického hlediska je nevhodné, aby takový způsob lovu, který prokazatelně způsobuje zvířatům utrpení, pokračoval bez zásadního důvodu. A to navíc v situaci, kdy jsou dostupné alternativy lovu umožňující lov dravých ryb bez použití živých nástražních ryb. Možnými alternativami je použití gumových nástrah (popř. woblerů), které připomínají právě nástražní ryby a jsou volně dostupné v rybářských potřebách.
Kromě schopnosti vnímat bolest ale nyní studie ukazují, že ryby jsou schopny cítit také strach či stres (Brown and Dorey, 2019). Tyto emoce nejsou vnímány stejným způsobem jako u člověka, ale stále mají stejný dopad. Pokud jsou ryby vystaveny útoku, trpí výrazným stresem. Jejich primární reakcí na takové podněty je únik, stejně jako např. u ptáků. U nabodnutí živé ryby na háček pak zvíře i hodiny trpí stresem a marnou snahou uniknout, kterou si ještě zhoršuje své poranění. Na souši myslivci přitom na živou návnadu již dávno neloví, je to považováno za neetické, trýznivé, a proto zakázané.
K tvrzením „…ryby, jejichž mozek je nejjednodušší, lidé ho naopak mají nejsložitější,“ a „… rybí mozek je nesrovnatelně menší …, hemisféry předního mozku jsou velmi slabě vyvinuté … celý přední mozek ryb je velmi malý,“ dodáváme, že to byli čeští neurobiologové, kteří prokázali, že mozky obratlovců, jako ptáků a ryb, jsou v poměru ke své hmotnosti řádově výkonnější než mozky savců. Vzhledem k daleko hustšímu obsazení neurony jsou i jejich schopnosti procesovat informace výrazně vyšší než u mozků savců o srovnatelných počtech neuronů.
S ohledem na výše uvedené jsme přesvědčeni, že napichování živých nástražních ryb na háčky je v zásadním rozporu se současnými poznatky o jejich schopnosti cítění a vnímání. To již reflektovala legislativa v řadě zemí, které přijaly zákaz rybolovu na živou nástražní rybku, a to včetně Německa, Švýcarska, Skotska, Irska a spolkových zemí Rakouska. Vzhledem k tomu, že lovit ryby na živou návnadu není nutné ani z pohledu lidské obživy, ani z pohledu dostupných alternativ, považujeme za vhodné tuto zastaralou a krutou praktiku zrušit.
Děkujeme za pozornost věnovanou tomuto dopisu a jsme k dispozici s Vámi tuto problematiku dále diskutovat.
S úctou
prof. Mgr. Ondřej Slavík, Ph.D.
Katedra zoologie a rybářství, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
kontakt: +420 606 670 455, [email protected]
Mgr. Karel Janko, Ph.D.
Ústav živočišné fyziologie a genetiky, Akademie věd České republiky
kontakt: +420 776 193 578, [email protected]
prof. RNDr. Martin Reichard, Ph.D.
Ústav biologie obratlovců, Akademie věd České republiky
kontakt: +420 775 097 426, reichard@ivb.cz
prof. RNDr. Adam Petrusek, Ph.D.
Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova
doc. RNDr. Bohumír Lojkásek,CSc.
Katedra biologie a ekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě
Kontakt: +420 605 557 018, [email protected]
doc. Ing. Pavel Horký, Ph.D.
Katedra zoologie a rybářství, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
doc. Ing. Martin Pšenička, Ph.D.
Katedra rybářství a ochrany vod, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Mgr. Pavel Němec, Ph.D.
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Mgr. Zuzana Musilová, Ph.D.
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Kateřina Gregarová MS.c.
Katedra zoologie a rybářství, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Tereza Valchářová
Katedra zoologie a rybářství, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Mgr. Nikola Kofentová
Katedra zoologie a rybářství, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Mgr. Kristína Svitačová
Katedra zoologie a rybářství, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Milan Gottwald
Katedra zoologie a rybářství, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Otevřený dopis podporuje také spolek OBRAZ – Obránci zvířat (kontaktní osoba Pavel Buršík ([email protected], +420 777 019 252)
